Do hlubin Nevřeně podruhé I.

Píše se rok 2004. Kamarád si kupuje první digitální fotoaparát - Olympus se třemi megapixely.
Špica!
Kde ho vyzkoušíme? Přece v podzemí!
Vzhůru do Nevřeně!

Vchod je stále ještě přístupný. K upevnění lana použiji staletím prověřený uzel - katovskou smyčku. Ta nepovolí ;-)

Trubka je neporušená. Můžeme vyrazit dovnitř.

Připravuji lano. Pečlivost se vyplácí.

Kamarád u trubky vybaven cyklistickou helmou - lepší než nic. Před ránou do hlavy ho ochrání.

Vlezl jsem dovnitř jako první. Tentokrát po nohou. Šlo to velmi dobře, věděl jsem, do čeho jdu.
Má čelovka vlastní konstrukce svítila celkem obstojně. Použil jsem tehdy ještě žárovičku.
Lano uvnitř navazuji na tlustý klacek, který zabrání případným nenechavcům jeho vytažení z trubky ven.

Kaolin uvnitř je stále krásně bílý...

A my vyrážíme opět do podzemí. Třeba se nám povede vyfotit i velký sál...