Do hlubin Nevřeně podruhé III.

Hliněné závaly. Voda sem z povrchu splavuje jílovitou půdu, která zavalila vchody chodeb...

Jinak je podzemí v naprosto dokonalém stavu.

Křižovatka chodbiček. My se dáme vlevo. Víme už, že se tam nachází největší sál zdejšího podzemí.

Posvítíme do temnoty. To je šok! Je tu nějaké zvíře! Strneme leknutím. Jeho oči září ve tmě a lesknou se ve světle baterky...
Má to uši. Nějaký pes!
Pes se nehýbe. Uffff! Je totiž hliněný. Nějaký šprýmař mu dal do očí odrazová sklíčka.

Pes vylézající z podsvětí. Strážce sálu...

Bájný strážce podzemí... Osvětlení svíčkou mu může dodat pekelné vzezření...

Světlo ve tmě. Bez našich svítilen bychom tu slušně bloudili...

Zajímavá úzká chodba nedaleko pekelného pejska.
A teď už vzhůru do Velkého sálu!