Do hlubin Nevřeňského podzemí I.

Je jaro. Píše se rok 2002. Dva kamarádi, dobrodruzi, právě vystupují z autobusu na návsi jedné malé obce na severním Plzeňsku.
Mají podezřele staré, ošuntělé oblečení a batohy. Jejich kroky plné očekávání směřují do lesa nad obcí.

Tady někde má být on. Přes sto let starý kaolinový důl.
Ano, jeden z těch dobrodruhů jsem já. Osobně.

Okolo odvalové haldy pokračujeme dále. Vchod do dolu už nemůže být daleko.
Vybavení do podzemí se slušně pronese. Lana, přilba, pracovní rukavice, montérky, svítilny s těžkými bateriemi a nezbytný foťák.

Sestupujeme do malého údolíčka. Je tu i malá krátká štolka.

Míjíme malá jezírka v zatopených dobývkách.

Konečně! Našli jsme to! Vstup do dolu tvořený trubkou o průměru 60 cm.
Pevně přivážeme lano ke stromu, nasadíme přilby a naše dobrodružství může začít...